Zloděj kufrů

Ludvíček a Markétka. Jí je dvanáct a on je o dva roky starší. A taky je už dva roky v Terezíně: Ludvíček je čtvrtinový Žid a sirotek, přišel sem z dětského domova, zatímco Markétka přijela společně s rodiči a bratrem. Chlapec vykonává různé práce, přivydělává si jako nosič kufrů, zametá ulice, vozí mrtvé. Především však kufry vykrádá - vybírá si ty, které mohou být bohatých lidí, bere si, co se mu hodí nebo co potřebuje, co by mohl vyměnit. Postupem času dokáže odhadnout kufry i jejich majitele, takže jde najisto. Bere bohatým, protože těm chybět nebude, zatímco chudým nechává to málo, co dosud mají. Pravidla, která platí v běžném světě, přece tady neplatí. Pravidla určoval, měnil nebo porušoval on sám. A morálka - co je to morálka? Krást? Krást! I Markétka, která tohle chování nedovede zpočátku vůbec pochopit, s ním později souhlasí. „Abys přežila, musíš se přizpůsobit, musíš udělat cokoli. I v tomhle pekle můžeš být šťastná", vysvětluje Ludvíček dívce. Je do ní zamilovaný až po uši. Udělal by pro ni cokoli. Ještě nikdy nebyl tak šťastný, ještě nikdo mu nepřipadal tak blízký. Ludvek a Marktka se poznaj v Terezn. J je dvanct a on je o dva roky star. Chlapec vykonv rzn prce, pivydlv si jako nosi kufr, zamet ulice, voz mrtv Pedevm vak kufry vykrd - vybr si ty, kter mohou bt bohatch lid, bere si, co se mu hod nebo co potrebuje, co by mohl vymnit. I v tomhle pekle me bt astn, vysvtluje Ludvek dvce. Je do n zamilovan a po ui.